Tentokrát jsem si do Norska expedičního offa uhájil. Možná taky proto, že žádnou dodávku právě nemáme A stejně zas vše na poslední chvíli. Naše dva střešnístany jsem hned po Rumunsku prodal, protože mě stanuchtiví zákazníci přemluvili, a já si řekl, že si do odjezdu stihneme udělat nové…epi epi epičky. Kolářova Toyota jezdí bosa…nebo tak nějak to přísloví je…Potupně jsme musel na střechu přimontovat Magiolinu a dětem udělat den před odjezdem rozkládací spaní v kabině. Takže do téhle naší krásky jsme naskládal vše. Jídlo na 16 dnů, bo v Norsku bychom se nedoplatili, oblečení pro celou rodinu (tzn. já trenky a ponožky, triko a bundu, Jenka 15 tašek se slovy „to je ale pro malou – jako Inušku“ a kluci každý nějakou sportovní tašku), kuchyň, psa, nádrž na vodu, nějaké nářadí a základní díly a asi 1000 dalších věcí.
Tentokrát jsme nejeli sami. Doprovod nám dělala kamarádka se dvěma dcerami a mě začalo pomalu docházet, jestli jsem to nepřestřelil. Jestli jsem špatně neodhadl svoje síly. Z klučičího osazenstva tam mám jen dva skoropuberťáky, kteří mají na hlavě otíkovská sluchátka a žijí si ve svém světě jutuberu , a v té hlavě nosí myšlenku „OK, tak to s nima ještě tenhle rok vydržíme“ , a zbytek výpravy už jsou jen samé ženské. I ten pes je fena…sakra!! Co když budu muset řešit technický problém na autě? – ty vole!!! vlastně na dvou autech!!! No…máme 18 kg masa v lednicích a 20 litrů vína v beginách. Nějak to musím dát…hlavně nedat znát slabost a strach. Mohly by kdykoli zavětřit a zaútočit.
Naštěstí se jedna z nich potloukla o skálu v potoce na slizkém povrchu a udělala si takovou modřinu na prdeli, že lezla až z kraťasů, čímž bylo zejména nezainteresovaným jasné, kdo ve smečce vládne tvrdou rukou, a já si tak upevnil svou pozici.
Norsko opět nezklamalo. Dá se sem vracet stále a stále. Balzám na duši. A musíte uznat, že naše stará Toyka (myslím to auto) je mnohem více fotogeničtější, než jakékoli jiné vozidlo. Při prohlížení fotek ji vlastně odpouštím všechny ty špatné vlastnosti, které nám připravuje v podstatě náklaďákovým podvozkem sestávající z tuhých náprav a 4 listových pružin. Moje žena ani ne, ale to už si kočičky musí vyřešit mezi sebou samy
15. dní na cestách (2 dospělí, 3 děti – 15, 12, 2)
Rozpočet
7.000 – jídlo (pouze vlastní)
18.000 – nafta
7.200 – trajekt (objednaný 5 měsíců předem)
2.000 – dárky
34.200 – včetně všech poplatků, vstupů a parkovišť
4.270 km (bez trajektu)
- den Jedomělice – Hamburk – Kliplev (794 km)
- den Kliplev – Hirtshals (342 km)
- den Hirtshals – Langesund – trajekt do Norska (206 km) – Tveisund (106 km)
- den Tveisund – Amli – Dolemo – Evje – Tonsand – Svartevant – Sirdal (277 km)
- den Sirdal – Lysebotn – Kjeragbolten (40 km)
- den Lyseobtn -Valle – Odda – Utne – Ulvik (350 km)
- den Ulvik – Voss – Flam – Snovegen (116 km)
- den Snovegen – Saerdal – Skei – Stryn – Rv 258 (265 km)
- den Rv 258 – Grotli – Dalsnibba – Geiranger – Skjak (105 km)
- den Skjak – Lom – Ovre Ardal – Vang (192 km)
- den Vang – Fagernes – Gol – Geil – Nore og Uvdal (212 km)
- den Nore og Uvdal – Rjukan – Tuddal – Seljord – Trollebotn (174 km)
- den Trollebotn – Kragero – Kilebygda (160 km)
- den Langesund – Hirtshals – trajekt do Dánska (206 km)
- den návrat domů