Byl jsem tu před pár týdny na průzkumu na motorce. Teď sem beru rodinu a kamarády. Chci je vzít na to nejkrásnější, co jsem viděl a zkusit stihnou ještě to další, co jsem neviděl. Taky jsme dětem slíbili moře…bude to asi našvihaný. První dny jsme trávili výjezdy na radarové základny, navštívili jsme letiště v Željavě, národní park UNA. Asi v půlce dovolené mi při jednom výjezdu na jeden z nejhezčích výhledů prasklo gufero na skříni řízení a vytekl mi olej z posilovače. Poslal jsem ostatní na vrchol a sám sjel naším autem s rodinkou do údolí. Tam vyndal skříň řízení, abych zjistil, jak náročná a jestli vůbec možná oprava problému bude. Mezitím se ostatní vrátili. Namontoval jsem skříň zpět, zapojil řízení a se zbytkem posádek se domluvil, že strávíme noc v tomto údolí, u krásného čistého potůčku a malé umělé nádrže na koupání. Jasně. Cestou jsem zapadl i bez řízení tak, že jsem se tahal navijákem a musela mi pomoct obě auta . Zatábořili jsme a já opět vyndal skříň řízení ven. Proběhl večírek. Brzy ráno jsme se vydali do nejbližšího města i se skříní řízení v ruce do místního autoservisu. Majitel nám řekl, že toto nezvládne, ale že nám zkusí pomoci. Přejeli jsme do nedaleké haly, která byla plná rozebraných převodovek z náklaďáků a v kanálech se válely torza diferenciálů a poloos z kamionů. U ponku stál potetovaný dědek v montérkách. Vysvětlil jsem mu rukama nohama, že potřebuji skříň rozebrat a vyměnit gufero (bylo to totiž to poslední, co se dalo vyndat, takže kompletní rozborka-sborka) . Měl jsem pocit, že ví, co dělá a že už něco takového viděl, protože se ihned ujal práce místo mě. A než jsem stačil kolegovi nakreslit postup a vysvětlit co hlavně nesmíme udělat, tak to udělal. Po dílně se rozsypaly malé ložiskové kuličky ze skříně řízení. Fajn. Doteď jsem měl čím řídit..sice bez posilovače, ale auto by zatáčelo…v tuto chvíli nemám nic a pochybuju, že v celé Bosně bude nějaký díl na starou Toyotu. Mezitím mi volal kamarád z Čech, ať to hlavně nerozebírám, že to nedám dohromady..Dík…to bylo o fous…ale ne naštěstí. Teď už se nedá nic dělat. Dědek se drbe v plešaté hlavě a pořád si opakuje: „kuglice, kuglice“ což znamená kuličky…to jsem mu vysvětloval, že se nesmí stát. Dobrá zpráva byla, že gufero je obyčejné řadové a mají ho v Mostaru. Cca 130 km. V Bosně není PPL. Odpoledne ho dovezl řidič autobusu, který jel z Mostaru Linku. Mezitím jsme na lisu vylisovali hřídel převodky. Dali jsme se do skládání. Kuličky jsme asi našli všechny. Alespoň si myslím. Trvalo mi kolem 30 minut, než jsem pochopil způsob, jak je všechny dostat na své místo a zároveň složit skříň dohromady bez jejích vypadnutí. Stále jsem si opakoval, že to nějak musí jít…vždyť to ti Japonci nějak složit také museli . Heuréka. Povedlo se. Ráno jsem vzal na dílnu český rum, jen jako dárek. Za to, že se mi pokusí pomoci. Odpoledne jsem byl připraven zaplatit za možnost použít dílnu, za gufero a vůbec celou pomoc. „Vždyť už jsi platil..rumem.“ Majitel servisu nás ještě pozval na kafe na místní benzinku. Chtěl jsem se s ním vyrovnat. On si chtěl jen povídat. Uměl anglicky. Mluvili jsme asi hodinu…o všem. Bylo to strašně příjemné. Zmínil se , že zná české pivo. Slíbil jsme mu, že mu nějakým způsobem dopravím takové, které si nikde v Bosně nekoupí. Podali jsme si ruce a rozloučili se. Cítil jsem, že jsme vyrovnáni. On mi pomohl, já mu slíbil dárek. Cítil jsem, že on to bere tak, že slovo platí.
Díky jeho typům jsme navštívili další krásná místa v Bosně. Viděli jsme olympijské středisko a další a další. I slibované moře jsme stihli. Jen to vedro při zpáteční cestě po dálnici přes celé Chorvatsko se ve staré Toyotě bez klimy snáší hůře … voda na Jenčin mlejn.
Asi týden po návratu se mi ozval člověk s prosbou o typy na nějaká místa v Bosně. Dal jsem mu spoustu informací a požádal ho, jestli by nemohl dovézt krabici se slibovaným pivem do toho autoservisu. Nakoupil jsem všechny piva z místního pivovaru od dvanáctky do dvaadvacítky. Tohle stoprocentně nepil. Plnou bednu dal člověku, kterého jsem viděl poprvé. Za týden mi přišla z Bosny fotka majitele autoservisu s pivkama…Tohle mě strašně na cestování bere….
10. dní na cestách (2 dospělí, 3 děti – 16 13, 3)
3.000 km
Jedomělice – Praha – Třeboň – Lendava – Plitvická Jezera – Željava – Bihač – Národní park UNA – Martin Brod -Drvar – Veliká Klekovač – Jezero Šator – Livno – Vitrenik – Tomislav Grad – Bjelašnica Vrh – Lukomir – Mostar – Ploče – Bačinská jezera – Baško Polje – Praha – Jedomělice